V roce 2026 se krajina mezinárodního fotbalu navždy změnila. Turnaj se rozšířil na 48 týmů, což je významný skok oproti obvyklé struktuře 32 účastníků, která tento sport definovala po desetiletí. Nebyla to jen kosmetická změna; kompletně restrukturalizovala celou soutěžní síť. Namísto osmi skupin pořadatelé rozdělili pole do 12 skupin po čtyřech týmech pro úvodní kolo. Více zápasů. Větší tlak. V prvních týdnech větší chaos.
Pro fanoušky, kteří sledují historii, se debutanti stali skutečnou senzací. Kapverdy, Curacao, Jordánsko a Uzbekistán poprvé vstoupily na světovou scénu. Jejich přítomnost znamenala skutečnou expanzi geografie fotbalu a vynesla na vrchol sportovních zemí, které dlouho usilovaly o uznání. Připadalo mi to jako posun na ose světového fotbalu.
Pak tu byli navrátilci. Katar, Haiti, Panama a Demokratická republika Kongo (DRC) jsou zpět. Zúčastnili se turnaje již dříve a byli dychtiví přepsat své příběhy. Katar, který šampionát hostil v roce 2022, nyní čelí tvrdé realitě boje o záchranu ve skupinové fázi, nikoli však na domácí půdě. Haiti a Panama nabraly na síle. DRC přidala do rozšiřujícího se sboru další africký hlas.
Největší šok ale nebyl, kdo dorazil, ale kdo ne.
Itálie se do turnaje nekvalifikovala. Jediný bývalý mistr světa, který vynechal šampionát 2026. Vyhrála čtyřikrát. Své dědictví postavila na obraně a taktické přesnosti. Byla však vynechána. Žádné play off na poslední chvíli. V závěrečném kvalifikačním zápase žádné trápení. Prostě absence tam, kde měl být obr.
Proč se fotbalová velmoc jako Itálie nedokázala kvalifikovat? Změnil nový formát dynamiku kvalifikace? Vedlo rozšíření na 48 týmů k erozi pozic tradičních lídrů? Odpověď zůstává předmětem debat mezi analytiky a fanoušky. Jedna věc je jistá: prázdnota, kterou Itálie zanechala, bude cítit v každém zápase, který musela hrát.
Mistrovství světa ve fotbale 2026 nebylo jen větší. Byl jiný. Více týmů. Další debuty. Jedna velká absence. Hra se posunula dál a stará garda už neměla garantované místo u stolu.
